O plemenu RTW

Velkou výhodou tohoto psa je jeho cvičitelnost. Co se týče temperamentu je opravdu jedinec od jedince různý. Každopádně je i přes svou postavu atleta těžké kategorie obratný a poměrně vytrvalý.

Rotvajler potřebuje vyrovnanou a důslednou výchovu. Ve výcviku zejména v počátcích potřebuje víc času, než většina ovčáckých plemen. Také nezřídka reaguje na všechno trochu opožděně, ale i toto se dá napravit. Vše je zapotřebí vhodně motivovat a dávat základ již ve štěněčím věku. Poměrně pozdě dospívá, jak fyzicky, tak psychicky. Štěně a mladý pes se však nesmí příliš vyčerpat a unavit. To ovlivní a zároveň musí hlídat jeho majitel, nikoli pes. Ten toho schopen není. Lehne si, až když je to opravdu neúnosné. A to už je špatně.

Kolem věku dospívání zejména samci mají snahu zkoušet, zda by jeho osobnost nebyla ta správnější, kdo povede celou svou rodinu. Čím je to dominantnější jedinec, tím je jeho myšlení v tomto směru výraznější a je nutné na to pamatovat. Nední radno podceňovat roztomilost hrátek mladého rotvajlera, i když rozhodně ne všichni se na prahu dospívání a dospělosti do konfrontace se svým majitelem pustí. Určitě je ale vhodné výchovu v upevňování vztahu a místa v hierarchii nepodceňovat a často svému psovi připomínat, kde je jeho místo v lidské smečce. Pokud pes bude mít jasno, kde jeho místo a že lepší už to nebude, spokojí se s ním a nebude mít tendence se dál šplhat po žebříčku hierarchie nahoru. Pokud však v mladém věku, kdy ještě nemá zcela o všem jasno má pocit, že ani jeho pán neví, kdo je jak „vážený a ctěný“ v rodině, bude mít tendence to zkoušet a zjišťovat. Rozhodně je nutné si po celý život psa udržet autoritu v dostatečné síle.

Rád běhá i vedle kola a ocení jakkoliv dlouhé procházky. Ovšem všechny sporty vyžadující skákání a vytrvalostní běhání je nutné začít provozovat až v úplné fyzické dospělosti psa, nikdy ne před dovršením alespoň 1 roku života.